Katčino svědectví
KDYŽ BŮH JEDNÁ
Ahoj, jmenuji se Katka a je mi 31 let. Ráda bych se s Vámi podělila o své svědectví.
Je tomu zhruba 3měsíce, kdy jsem se blíže seznámila s Bohem a přijala ho za svého
Pána a spasitele.
Ale začnu pěkně zkraje.
Mé dětství nebylo zrovna moc veselé,otce jsem téměř nepoznala a maminka na mě a mého bratra zůstala sama.
Avšak dala nám vše co jsme potřebovali. Pouze otcovskou lásku jsme nikdy nepoznali.
Podle toho se poté odvíjely i mé partnerské vztahy.
Vdávala jsem se hodně mladá, ale bohužel mé manželství vydrželo jen pár let.
Po této bolestivé události, která v mém životě nastala, jsem hledala pomoc a naději všude,kde se jen dalo...bohužel až teď vím, že jsem hledala na nesprávných místech.
Pomoc jsem hledala u kartářů, numerologů, různých věštců...
Netrvalo dlouho a začala jsem se sama zabývat výklady karet a věštěním.
Za nějaký čas se z mého koníčku stala živnost, výklady karet, Andělská terapie, rozbory osobností, podpora při hledání sama sebe, léčení pomocí změny myšlení-tím vším jsem žila.
Během pár krátkých měsíců jsem si mezi lidmi vytvořila“jméno“.
Klientela přibývala tak rychle,že jsem ani nestačila všechny objednávat.
Smutné na tom všem bylo, že jsem nechápala, co dělám vlastně špatně..
Klienti, kteří mě navštěvovali, mne považovali za osobnost, vzhlíželi ke mně..
Bratr, který je křesťanem, mi o Bohu hodně vyprávěl, ale já jsem ho odmítala poslouchat.
Zvláštní je, že ač mě povídání o Bohu nesmírně zajímalo a bavilo, nedala jsem to na sobě znát.
Na místo toho jsem se tomu nesmyslně bránila.
Stála za tím pýcha a příliš vysoké ego.
Snad i strach z toho o co všechno bych mohla přijít.
Nepřemýšlela jsem nad tím co by mi Bůh mohl dát, v hlavě jsem měla jen to čeho všeho bych se musela vzdát, kdybych uvěřila.
Když jsem však osaměla, nastával u mě veliký Duchovní boj.
Tento boj trval téměř rok a byl hodně bolestivý.
Hroutil se mi partnerský vztah, v práci jsem měla potíže, zdravotně jsem na tom byla špatně, nevěděla jsem co si počít.Nejednou jsem si přála zemřít.
Najednou to k čemu jsem se upínala celá dlouhá léta nefungovalo.
A když fungovalo, pak to muselo být vykoupeno něčím jiným.
Věci kterým jsem se věnovala, mi již neposkytovaly žádnou oporu a berličku.
V mém životě vládl neustálý strach.
Jednoho dne přišel domů přítel, který do té doby nechtěl o Bohu slyšet a překvapil mě tím, že bychom mohli zajít na nedělní shromáždění.
Souhlasila jsem, i když pravdou bylo, že jsem byla tak trochu na vážkách a nevěděla zda se mi chce vůbec jít.
Nikdy nezapomenu na to, jak jsem prvních pár kázání v podstatě přetrpěla a svou mysl soustředila jen na jediné a to, abych udržela své oči otevřené.
Nechápala jsem to. Dnes vím, že to byla práce Zlého, který chtěl abych neslyšela kázat Boží slovo.
V momentě kdy jsem si uvědomila, kdo zatím vším stojí, se mi hodně změnil život.
Do svého života jsem nechala vstoupit Boha a plně jsem se mu odevzdala.
Přijala jsem Boha jako svého otce, který mne miluje svou bezpodmínečnou láskou a to bez ohledu na to, co jsem kdy ve svém životě provedla špatného.
V mém životě se začaly dít zázraky.
Uzdravil se mi partnerský vztah, v práci se vše změnilo k lepšímu, zdravotní problémy ustupovaly.
Bůh mě zbavil lidské závislosti, pýchy, strachu, nedůvěry, slabosti....
S Bohem se cítím silná a především svobodná!
Ani na okamžik jsem nezalitovala svého rozhodnutí.
Pravdou je, že u mnoha svých“přátel“ jsem narazila na nepochopení.
Pro většinu z nich je nepochopitelné, že jsem finanční jistotu s nemalými výdělky vyměnila za Boží lásku.
Já však trvám na svém.
Bez Boha nejsme nic! Ten vnitřní klid a radost kterou v životě mám, mi dokáže dát pouze Bůh.
A tohle je prostě k nezaplacení!
Děkuji svému Pánu za to, že tak mocně jedná v mém životě. Amen.
