Proroci-nedostatkové zboží v křesťanských sborech
Křesťanské sbory mají dnes jedno společné. Nechybí pastor nebo starší, sbor většinou i evangelizuje, má nedělní besídku pro děti, svědectví, chvály, modlitební shromáždění, biblické hodiny, sborové dovolené. Většina sborů vydává sborový časopis, zpravodaj, nebo noviny.
Křesťanská společenství ale postrádají lidi s prorockým darem. Zejména v charismatických sborech se hodně mluví o křtu v Duchu svatém, ale prakticky všude jen o daru jazyků.
Proč je prorocká služba tolik opomíjená a nežádoucí? Kdo to vlastně byli a jsou proroci a co o nich říká Bible?
5. Mojžíšova 18,15 Hospodin, tvůj Bůh, ti povolá z tvého středu, z tvých bratří, proroka, jako jsem já. Jeho budete poslouchat
5. Mojžíšova 18,18 Povolám jim proroka z jejich bratří, jako jsi ty. Do jeho úst vložím svá slova a on jim bude mluvit vše, co mu přikáži.
2. Královská 21,10-12 Ale Hospodin mluvil skrze své služebníky proroky: „Protože se judský král Menaše dopouští těchto ohavností, horších, než jakých se dopouštěli před ním Emorejci, že svedl k hříchu svými hnusnými modlami též Judu, toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Hle, já uvedu zlo na Jeruzalém a na Judu. Každému, kdo o tom uslyší, bude znít v obou uších.
2. Královská 17,13 Hospodin varoval Izraele i Judu skrze každého proroka a každého vidoucího: „Odvraťte se od svých zlých cest, dbejte na mé příkazy a na má nařízení podle celého zákona, který jsem přikázal vašim otcům a který jsem vám poslal skrze své služebníky proroky.“
1. Paralipomenon 29,29 Příběhy krále Davida jsou od začátku až do konce zapsány v příbězích Samuela, vidoucího, v příbězích proroka Nátana a v příbězích Gáda, jenž měl dar vidění,
2. Paralipomenon 36,15-16 Hospodin, Bůh jejich otců, k nim nepřetržitě posílal své posly, protože měl soucit se svým lidem i se svým příbytkem. Oni však Boží posly zesměšňovali, pohrdali jeho slovy a jeho proroky prohlašovali za podvodníky, takže Hospodinovo rozhořčení dolehlo na jeho lid a nebyl, kdo by ho zhojil.
Izajáš 29,10 To Hospodin vylil na vás ducha mrákoty, zavřel vaše oči, totiž proroky, a zahalil vaše hlavy, totiž vidoucí.
Ageus 1,12 Tehdy Zerubábel, syn Šealtíelův, a velekněz Jóšua, syn Jósadakův, i celý pozůstatek lidu uposlechli hlasu Hospodina, svého Boha, a slov proroka Agea, protože ho poslal Hospodin, jejich Bůh, a lid se začal bát Hospodina.
Ezdráš 5,1-2 Proroci Ageus a Zacharjáš, syn Idův, prorokovali židům v Judsku a v Jeruzalémě ve jménu Boha Izraele a napomínali je. Tu se vzchopili Zerubábel, syn Šealtíelův, a Jéšua, syn Jósadakův, a začali budovat Boží dům v Jeruzalémě. A ti Boží proroci při nich stáli a posilovali je.
Jeremiáš 26,4-9: Řekni jim – ‚Tak praví Hospodin: Jestliže mě neposlechnete a nebudete se řídit mým Zákonem, který jsem vám dal, a nebudete poslouchat slova mých služebníků proroků, které k vám znovu a znovu posílám (a vy jste je neposlouchali!), pak s tímto chrámem naložím jako se svatyní v Šílu a z tohoto města učiním nadávku mezi všemi národy na zemi.‘“
Kněží, proroci i všechen lid poslouchali, jak Jeremiáš mluví tato slova v Hospodinově chrámu. Jakmile ale Jeremiáš domluvil všechno, co mu Hospodin přikázal říci, vtom ho všechen lid, kněží i proroci chytili a křičeli: „Teď zemřeš! Jak se opovažuješ prorokovat Hospodinovým jménem, že tento chrám dopadne jako Šílo a že z tohoto města zbude vylidněná pustina?!“ A všechen lid se v Hospodinově chrámu sbíhal k Jeremiášovi.
Podle všech těchto veršů byli proroci Božími služebníky oddělenými ke zvláštní službě-měli lidem předávat to, co Bůh řekl. Ne vždy se jednalo o dobré a pokojné zprávy, často Bůh skrze proroky lidi varoval, aby se odvrátili od hříchu, ve kterém žili. Bible ale také říká, že Bůh své služebníky proroky posílal proto, že soucítil se svým lidem a chtěl, aby se vyvaroval hříchu a zlých věcí. Dal také svému lidu pokyny, jak mají rozpoznávat a rozsuzovat, zda je prorok poslaný od Boha, nebo mluví sám od sebe. V Ezdráši 5,1-2 čteme, že proroci lid napomínali, ale také posilovali. Bůh skrze proroky dával lidem poznat, co přijde, na co mají být připravení. V Bibli jsou proroci označeni i jako vidoucí, jako oči lidu. Ve starozákonní době byli proroci těmi, jichž se doptávali králové a vládci, Bůh jasně řekl, že chce, aby lidé Jeho proroky poslouchali a to, co říkají, brali vážně.
Ale jak je to od doby, kdy Ježíš Kristus zemřel na Golgotě a chrámová opona se roztrhla? Není snad pravda, že od té chvíle všichni, kdo uvěří, mohou přistupovat k Bohu přímo a jejich prostředníkem je Ježíš? Potřebujeme ještě proroky?
1. Korintským 14,37-39 Pokládá-li se někdo za proroka nebo za člověka obdařeného Duchem, měl by poznat, že to, co vám píšu, je přikázání Páně. Kdo to neuznává, nedojde sám uznání. A tak, bratří moji, horlivě se snažte prorokovat a nebraňte mluvit jazyky.
Skutky apoštolů 11,25-28 Proto se Barnabáš odebral do Tarsu, aby vyhledal Saula. A když ho nalezl, vzal ho s sebou do Antiochie. Pracovali spolu v tamější církvi po celý rok a vyučovali velké množství lidí; a právě v Antiochii byli učedníci poprvé nazváni křesťany. V těch dnech přišli z Jeruzaléma do Antiochie proroci. Jeden z nich, jménem Agabus, veden Duchem předpověděl, že po celém světě nastane veliký hlad. To se také stalo za císaře Klaudia.
Skutky apoštolů 13,1 V Antiochii byli v církvi proroci a učitelé: Barnabáš, Simeon, zvaný Černý, Lucius z Kyrény, Manahem, který býval druhem tetrarchy Heroda, a Saul.
1. Korintským 12,28 A v církvi ustanovil Bůh jedny za apoštoly, druhé za proroky, třetí za učitele; potom jsou mocné činy, pak dary uzdravování, služba potřebným, řízení církve, řeč ve vytržení.
1. Korintským 12,29 Jsou snad všichni apoštoly? Jsou všichni proroky? Jsou všichni učiteli? Mají všichni moc činit divy?
Efezským 4,11 A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele,
Při pohledu do Nového Zákona, do doby, která následovala po Ježíšově smrti, vzkříšení a nanebevzetí, vidíme, že Písmo pořád zmiňuje proroky, a to mezi těmi, kdo uvěřili v Ježíše jako Spasitele. Proroci byli členy novozákonní církve. Hovoří o nich hlavně 1.list Korintským, kde apoštol Pavel mluví o tom, že proroci mají své místo mezi věřícími, ve společenstvích křesťanů. Povzbuzuje křesťany, aby usilovali o prorocký dar, takže toto obdarování bylo nesporně pro církev potřebné a důležité. Bůh nezrušil povolání proroků ani v novozákonní době. Nezapomeňme, že proroci byli označeni jako vidoucí nebo přímo oči. Jejich úkolem ve sborech je stát na stráži a upozorňovat, odkud se blíží nepřítel. Proč tedy jsou v dnešních sborech proroci tak vzácní, a málokdy se stane, že v některém sboru slyšíme na shromáždění někoho z členů prorokovat?
Satan ví, že lidé s prorockým darem jsou pro něho krajně nebezpeční. Proto je primární snahou satanových služebníků tyto lidi v církvi eliminovat a zabránit jim v jejich službě. Chrání tím zároveň sami sebe, protože proroci satanisty samozřejmě odhalí, jestliže se budou snažit infiltrovat do církve. Naneštěstí v dnešních sborech nemusejí satanisté ani vynaložit příliš velké úsilí, nahrávají jim totiž sami křesťané. Proroci jsou první ve sboru, kdo volá členy do duchovního boje a ukazuje, odkud satan útočí. A to se mnohým členům sboru ani trochu nehodí, protože daleko raději praktikují pokojné křesťanství, které je v podstatě schůzkou kamarádů se společným zájmem, zazpívání písniček a vyslechnutí slova z úst pastora nebo někoho ze staršovstva. Bible ale hovoří o tom, že jsme povoláni jako vojáci Ježíše Krista a vedeme boj proti mocnostem, silám ovládajícím tento věk tmy a proti nadzemským duchům zla. Právě proto, že je to tvrdý boj, který vyžaduje z naší strany skutečné úsilí a oběti, málokomu se do něj skutečně chce jít. Logicky pak člověk, který do tohoto boje volá, se stává nepohodlným. Dnešní sbory se svých vidoucích zbavují, tlumí jejich službu a nemají o ni zájem. Neuvědomují si, že se tím zbavují rozvědky a bez očí zůstanou slepí a tápající v nastávající době, kdy vyvrcholí satanovo úsilí o vybudování světovlády a nastane pronásledování těch, kdo se satanu vzpírají.
Žalm 74,9 Svá znamení nevidíme, proroka už není, neví nikdo z nás, co přijde.
Nesmí zde dojít k omylu. Prorok není prostředníkem mezi Bohem a lidmi, pokud jde o spasení (kde jediným prostředníkem je Ježíš Kristus) a vztah s Bohem, který musí každý člověk budovat sám za sebe. Ale tak jako Bůh povolal některé své děti jako učitele, jiné k řízení církve a další ke službě potřebným, tak taky oddělil některé křesťany jako proroky. Jestliže sbor ochotně přijímá učitele, pastory, ty, kdo slouží potřebným, nebo se modlí v jazyku, a nijak se nepozastavuje nad tím, že těchto lidí je zapotřebí, pak nemá žádnou výmluvu, protože Bible hovoří ve stejné pasáži také o povolání proroka. Proroci mají mluvit ve shromážděních a sbor má nad jejich slovem rozvažovat a rozsuzovat ho: 1. Korintským 14,29-31 Proroci ať mluví dva nebo tři a ostatní ať to rozsuzují. Dostane-li zjevení někdo jiný z přítomných, pak ať ten první mlčí. Můžete přece jeden po druhém prorokovat všichni, aby se všem dostalo poučení a povzbuzení.
Jestliže se sbor zbavuje svých proroků, pak to není nic jiného než protivení se Božímu slovu a odmínutí Božího povolání do duchovního boje.