Ve jménu Boha
Ve jménu Boha
„Jak můžeš věřit v Boha, když v jeho jménu se zabíjelo a kradlo…“ je věta, kterou každý křesťan slyší za svůj život mnohokrát.
Na první pohled se věta jeví naprosto logicky. Ve skutečnosti jakoukoli logiku postrádá.
Představte si, že u vašich dveří zazvoní policie a sdělí vám, že jste zatčeni pro spolupachatelství na vraždě. Následně se dozvíte, že jeden z vašich kolegů zastřelil nadřízeného a řekl, že vraždu spáchal ve vašem jménu. Absurdní? Podobnou paralelu ale sledují lidé, kteří vytahují např. křižácké války, boj o moc v římskokatolické instituci a podobně.
To, že lidé páchali a páchají zločiny ve jménu Boha, nemá jakoukoli souvislost s Božím charakterem. Svědčí to pouze o pokřiveném charakteru těchto lidí.
Dalším častým argumentem je, že nepoctiví lidé páchají zlo a Bůh s tím „nic nedělá“, místo aby je zlikvidoval, nebo jim alespoň zabránil v ubližování druhým.
Na tyto otázky není jednoduchá odpověď. Přesto se pokusím odpovědět alespoň částečně.
Setkala jsem se velmi často s námitkou, že Izraelité při své cestě do zaslíbené země vyhladili celé národy na Boží pokyn, a jak se toto slučuje s představou milujícího Boha.
Každému, kdo takto mluví, bych nejdříve doporučila zjistit si něco o národech, které byly vyhlazeny (očividně ne zcela, protože příslušníci těchto národů jsou později zmiňováni ve Starém Zákoně). Šlo o národy, které praktikovaly řadu věcí Bohu odporných – nejrůznější okultní praktiky, čarodějnictví a lidské oběti. Přesněji – tyto národy obětovaly svým démonským božstvům vlastní děti, které usmrcovaly mimořádně trýznivým způsobem, upálením zaživa. Dokonce měly zvláštní oddíly bubeníků, jejichž úkolem bylo bubnovat tak hlasitě, aby rodiče neslyšeli křik svých umírajících nemluvňat.
Na chvilku odbočím k dalšímu přirovnání. Představme si, že k soudu byla přivedena komunita lidí usvědčených z upalování vlastních dětí. Lidé plní soudní síň, čekají venku, napětí roste. Všichni visí na rtech soudci a očekávají nejvyšší trest. A soudce řekne „Víte co, dejme této komunitě čas 400 let, a uvidíme, snad s těmito ohavnostmi přestanou.“ Myslím, že po tomto verdiktu by lidé soudce lynčovali.
Vraťme se k našim starověkým národům, které ti „zlí Izraelci“ pobili. Tyto národy obdržely výše uvedený (pro běžného člověka absurdní) verdikt od nejvyššího Soudce – Boha.
V 15. kapitole Genesis čteme zaslíbení, které Bůh dal Abramovi (později Abrahamovi):
13 Tu Hospodin Abramovi řekl: "Věz naprosto jistě, že tvoji potomci budou žít jako hosté v zemi, která nebude jejich; budou tam otročit a budou tam pokořováni po čtyři sta let. 14 Avšak proti pronárodu, jemuž budou otročit, povedu při. Potom odejdou s velkým jměním.
15 Ty vejdeš ke svým otcům v pokoji, budeš pohřben v utěšeném stáří.
16 Sem se vrátí teprve čtvrté pokolení, neboť dosud není dovršena míra Emorejcovy nepravosti."
Národům, které praktikovaly zvěrstva jako byly lidské oběti, bylo dáno 400 let, kdy mohly od těchto praktik upustit. Protože se tak nestalo, „dovršila se míra jejich nepravosti“ a Bůh nad nimi vykonal soud.
Je až absurdní, jaké logické kotrmelce lidská mysl používá jen proto, aby člověk obhájil, proč odmítá Boží cestu pro svůj život. Jsme svědky zlých skutků, křičíme, proč Bůh nic neudělá. Bůh zasáhne a pachatel zlých skutků je potrestán, křičíme „jak Bůh může takhle někomu ubližovat.“ Až se nabízí otázka, co vlastně chceme.
Nepochybuju o tom, že máme milujícího Boha. Avšak toto není Jeho jediná charakteristika. Kromě toho, že Bůh je milující, je také svatý, dokonale spravedlivý a je soudcem. V bibli je Bůh označen jako stravující oheň. Lidé by byli nejraději, kdyby Bůh fungoval jako jejich loutka, poslušný panáček na drátcích, který koná, jak si lidé přejí. Toto ale není skutečný Bůh, jak Ho popisuje Jeho slovo, bible. Toto je falešný bůh blízký bohu podle esoteriků.
