Já jsem cesta, pravda i život.

„Už se na nás dívá z nebíčka.“ „Teď sedí na obláčku a směje se.“ „Pozdravuj tam v nebi..“

Kolikrát každý z nás slyšel podobné věty, které doprovázely něčí úmrtí?

Odkud se vzala rovnice zemřít = zasloužit si nebe? Jak mohou lidé podobné věci s takovou jistotou vyslovovat? Smutnou pravdou je, že většina zesnulých skončí v pekle, ne v nebi.

Protože svět nabízí téměř neomezený počet bludných cest, lidé věří různým věcem – převtělování, tomu, že po smrti prostě není „nic“, a také tomu, že pokud v životě nikoho nezavraždili, neoloupili, nevykradli banku...dostanou se automaticky po smrti do nebe.

Nebe si přitom představují jako místo, kde nebudou nemoci, války, trápení, chudoba, bolest a kde také každá jejich touha bude hned naplněna.

Jen v této iluzi nebe lidé přehlížejí něco velmi podstatného – Boží přítomnost. Bible nás učí, že nebe je místem, kde je setrvalá a zjevná Boží přítomnost a kde zároveň budou lidé, kteří Boha hluboce milují a touží po věčném životě s Ním.

Lidé, kteří si nárokují nebe, ale nemilují Boha, nad tím vůbec neuvažují. Nebe vidí jen podle své tělesné logiky jako místo, kde nebude nic jim nepříjemného a bude to jakási „továrna“ na splněná přání. Nechápou, že taková existence by byla naprosto k nevydržení.

Lidé prahnou po lepším světě (resp. nebi), ale nárokují si ho jako své právo, jako něco, co musejí dostat, jen proto, že zemřou. Padlé lidské bytosti se svou hříšnou přirozeností křičí po nebi a sami sebe obhajují tím, že přece „nežijí až tak špatně“ nebo „se snaží žít dobrý život.“

Dobré v Božích očích se ale naprosto nemusí shodovat s lidskými představami. Protože ve své vzpouře člověk odmítl Boží cesty, sám sebe tím odsoudil k trestu.

Bůh nám však ve své lásce nabídl možnost, jak uniknout Jeho spravedlivému soudu. Tou cestou je Ježíš Kristus, který na tento svět přišel jako plně Bůh a plně člověk, aby na sebe vzal trest, který máme nést my lidé.

Ježíš říká, že On je cesta, pravda a život. Ale nikde neučí, že skrze Jeho smrt na kříži vejde do nebe každý člověk. Naopak. Bible je plná pasáží o tom, že je těžké najít bránu k životu, že člověk, který stojí o věčnost v Boží přítomnosti, musí jít po úzké cestě a musí opustit mnohé, co nabízí tento svět.

Matouš 7, 13-14 Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá.

Matouš 10, 37-38 Kdo miluje otce a matku více nežli mne, není mne hoden. Kdo nenese svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden

Lukáš 10, 61-62 A jiný mu řekl: "Budu tě následovat, Pane. Ale napřed mi dovol, abych se rozloučil se svou rodinou." Ježíš mu řekl: "Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro království Boží."

Matouš 18, 8-9 Jestliže tě tvá ruka nebo noha svádí k hříchu, utni ji a odhoď pryč; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačený nebo chromý, než abys byl s oběma rukama či nohama uvržen do věčného ohně. Jestliže tě tvé oko svádí k hříchu, vyrvi je a odhoď pryč; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do ohnivého pekla.

(Ne, skutečně toto není výzva, abychom se tělesně mrzačili. Jen abychom ze svého života odstranili vše, co nám brání následovat Ježíše, bez ohledu na to, jak milé nám to je. Takový čin přináší bolest.)

Lidé, kteří z celého srdce nemilují Boha a nejsou ochotní následovat Ho za všech okolností, si nemohou nárokovat věčnost v nebi jako své právo. Místo, kde je zjevná Boží sláva a Jeho přítomnost, by pro lidi Boha nemilující bylo k nesnesení.

Ti, kteří Boha skutečně milují, netouží po věcech, které nabízí svět k uspokojení tužeb těla. Jejich pokladem je osobní vztah s Bohem, a proto jejich jediným cílem je věčnost s Ním.

Filipským 3, 7-8 Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu. A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic

Nenechme se mýlit a obelhat frázemi, tradicemi nebo pověrami. Smrt není automaticky právem na místo v nebi. Cestou do nebe je a vždy bude následování Ježíše a vytrvalost až do konce.

 Římanům 10, 9 Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.

 Marek 13, 13 Budou vás všichni nenávidět pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.