Hřích
Hřích. Slovo, které je v dnešní době vnímáno jako něco zastaralého nebo něco, co se zlehčuje a stává se součástí různých dvojsmyslných narážek, jelikož naše společnost se stále „vyvíjí" a hranice pro toleranci hříchu se pořád snižuje. Ale co je to ve skutečnosti hřích? Opravdu je to jen pojem z „pravěku", slovo, při kterém se nám vybaví zpovědnice a růženec? Nebo je to snad dokonce něco zábavného? Když Bůh stvořil člověka, toužil po láskyplném vztahu s ním. Chtěl být Můžeme tedy shrnout, že hřích je skutek nebo postoj srdce, který nás odděluje od Boha - Dárce a Stvořitele života. Žádný skutek ani předsevzetí nás hříchu nezbaví. Hřích nelze umazat tím, že si řekneme, že už jej dělat nebudeme nebo zpovědí katolickému knězi či svěřením se kamarádům ve škole, nebo kolegům v práci. Co vše nás tedy odděluje od Boha? Může to být hřích největší, tj. vzpoura vůči Bohu (nezájem o Pravdu, milování lži a lživých učení místo Pravdy – okultismus, esoterika, ...). Může to být hřích krátkodobý, tj. jednorázový skutek proti Božímu Zákonu (krádež...) nebo dlouhodobý (opakované hřešení, závislost, špatné smýšlení). Hřích je zakotven v samé podstatě lidských bytostí. Bez ohledu na to, jak dobrý život žijeme, kolik dobrých skutků uděláme, kolika lidem pomůžeme. Ani sebelepší skutky nás hříchu nezbaví. Samozřejmě, že Bůh to ví. A přesto, že se člověk proti Němu vzbouřil, Bůh lidstvo nezavrhl. Jako hříšní lidé nemáme žádnou možnost za naše hříchy plně zaplatit. Všichni si zasloužíme trest. Bůh ale jako zástupnou oběť za hříchy lidí obětoval svého jediného Syna-Ježíše Krista. Ježíš, Bůh, který se rozhodl přijít na tento svět v lidském těle, jako jediný dokázal to, co nikdo před tím a nikdo potom-prožít bezhříšný život v přímém spojení s Bohem Otcem, tak, jak to Bůh zamýšlel pro všechny lidi. Svou smrtí na kříži zaplatil cenu za hříchy nás všech a otevřel lidem cestu do nebe. Moc hříchu v našem životě může být zlomena jen tehdy, když opravdu uvěříme, že Ježíš Kristus, Boží Syn, zemřel za naše hříchy na kříži a upřímně poprosíme Ježíše, aby nám odpustil život bez Něho, ve vzpouře, a stal se naším Pánem a Spasitelem. 
součástí lidského života, ale toužil (a stále touží), aby člověk v tomto vztahu k Němu byl ze svého vlastního rozhodnutí, ne proto, že musí. Svoboda volby je totiž podmínkou lásky a Bůh Bible je spravedlivý. Varoval člověka, že důsledkem života bez Boha, který je jeho dárcem, bude smrt. Člověk (Adam a Eva) si přesto tuto cestu zvolil a důsledkem bylo, že se stal tělesně smrtelným a duchovně mrtvým - ztratil přímé spojení se svým Stvořitelem. Tělesná smrtelnost a duchovní smrt je tedy výsledkem prvního hříchu, vzpoury člověka proti Bohu a rozhodnutí žít bez Něho. Protože Bůh stvořil člověka jako schopného mít potomky, dědictví hříchu se přenáší na každou další generaci. Hřích se tedy stal jakousi dědičnou smrtelnou chorobou lidstva. Začal působit v životech lidí, ovlivňovat jejich postoje, chování a názory.
