Chci mít víru jako Jób
Chci mít víru jako Jób
Chci mít víru jako Jób
i v těch nejhorších časech
chci věřit, že Bůh je dobrý.
Když není nic,
co by se dařilo,
život ujíždí pod rukama,
přátelé umlkají a mizí,
i vlastní tělo zrazuje
v pasti nemoci,
úsvit a soumrak
na houpačce nekonečných dní,
bez útěchy a naděje,
že se cokoli zlepší
že po noci přijde zase den,
i v takové chvíli
chci mít víru jako Jób.
Když není už nikdo,
kdo by nabídl oporu,
a volání k nebi
zní hluchou ozvěnou
bez odezvy,
až ochraptí i rozpukané rty
a není voda,
která by je svlažila,
protože zahrada
plná květů se přes noc
stala pouští,
i v takové chvíli
chci mít víru jako Jób.
Když všechny okolnosti
svědčí proti
a svět křičí
že žádný Bůh není,
že vesmír je jen
studená mrtvá prázdnota,
rakev bez ducha
a bez vědomí,
zalapání po dechu
ve snaze utéct vlastní smrtelnosti
v životě beze smyslu,
i v takové chvíli
chci mít víru jako Jób.
Až jednou uvidím
to, co se odehrává
za oponou,
konec a cíl
všech cest a pěšinek
v Boží náruči,
bezpečná a nasycená
Jeho blízkostí,
v pramenech živé vody
Jeho lásky, když
bude vyprahlá poušť
jen stínem minulosti...
....v té chvíli vyznám jako Jób:
Bůh je dobrý.
