Služebníci církevních organizací musejí prosazovat jejich doktríny i na úkor pravdy
Členové církevních organizací, jsou-li konfrontováni s rozporem mezi tím, co učí Bible a co vyučuje jejich organizace*, často reagují slovy: "zeptám se na to pastora / faráře / starších..." (Čímž dává mimo jiné najevo, že primárně je pro něj rozhodující názor autority církevní organizace, ne to, co Bůh učí ve svém Slově.)
Pak triumfálně přicházejí s tvrzením "pastor říkal, že to je v pořádku, farář mi řekl, že takhle se to prostě v naší církvi (v našem sboru, společenství) dělá atd.".
Nepřemýšlejí nad tím, že pastor, farář či jiný služebník organizace jim nemohl odpovědět jinak, než že je učení organizace, jíž slouží, správné a v pořádku. Pokud by odpověděl jinak, nemohl by nadále zůstat služebníkem dané církevní organizace, protože by de facto přiznal, že organizace se mýlí a rozchází s Božím slovem.
Jestliže je někdo v prvé řadě zodpovědný lidmi zřízené církevní organizaci, musí nutně žít podle rčení "koho chleba jíš, toho píseň zpívej",. tedy musí "lobbovat" za doktríny učení dané organizace.
* např. konfrontace biblického ponoření a "křtu" formou polití hlavy nebo pokropením nemluvněte vodou; konfrontace biblického uctívání jediného pravého Boha a klanění se sochám a obrazům...
www.odkrytepravdy.cz/clanky/nezavisly-vyzkum/proc-je-tolik-cirkvi.html
