Já jsem cesta, pravda i život.

                                                                ZÁZRAK  :-)


Milá rodinko v Kristu,
rozhodla jsem se napsat další ze svých svědectví, nejen že Vám jej dlužím,
ale především mám neskutečnou touhu chválit Krista a vyvyšovat Jeho svaté jméno.

Jak jistě všichni víte, před svým uvěřením jsem se zabývala okultismem.
Andělské terapie, léčení, věštění, pohledy do budoucna, rozmluvy s mrtvými... atd.
Nedávno jsem narazila na internetu na jedny stránky (na které mě upozornila jedna sestra z KS),kde se žena skrytá pod pseudonymem Kytička živí tím, čím dříve já.
Nedalo mi to a rozhodla jsem se onu ženu kontaktovat.
Měla jsem touhu jí svědčit a zvěstovat dobré zprávy o Ježíši.
Vím, jakým peklem jsem si prošla před časem já, a možná proto jsem ji chtěla o to více varovat
a zabránit tak šíření těchto pavěd a zla.
Cítila jsem nutkavou potřebu upozornit na Satanovy lži i ostatní nic netušící návštěvníky těchto stránek.
Bohužel mi to nebylo ze strany této ženy umožněno a jakákoli snaha o kontaktování „jejích“
klientů byla atakována a následně smazána.
Nedalo mi to a ještě párkrát jsem se rozhodla Kytičce napsat mail.
Bohužel byla jsem nazvána sektářem, který je ze Satanovy církve a vidí všude zlého,
se kterým rozhodně nechce mít ona nic společného.
Má raději „světlo“.
Naše konverzace se už dále nedostala, jelikož si Kytička zablokovala mail, abych se jí tam již nemohla více dopsat.
Podobným způsobem „pochodila“ i ona sestřička.
Takže jsme se rozhodly zabojovat jinak.
Začaly jsme za tuto ženu vést modlitební boj.
A mimo něj jsme na webové stránky oné sestřičky přidaly článek o tzv.Andělské terapii,
kde je podrobně a z biblického hlediska vysvětleno, jak se na tuto terapii dívá Bůh sám a odkud že toto léčení pramení.
Kytičce jsme poslaly odkaz na tyto stránky a doufaly, že se jí odkryjí skutečné pravdy.
Bohužel, nestalo se tak.
Ale já jsem pocítila zhruba po dvou dnech modliteb za Kytičku ostrou bolest v noze.
Bolest byla tak silná, že mě odkázala na chůzi o berlích.
Den jsem v těchto bolestech setrvala, ale ten druhý byly bolesti natolik nesnesitelné, že jsme s Lukášem zajeli na pohotovost.
Ještě před návštěvou na pohotovosti jsme se modlili, abych narazila na lékaře, který mi bude schopen říci, co mi je a řádně mě vyšetří, přičemž použije lidského jednání.
Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že na pohotovosti slouží přímo ortoped. :)
Nešlo jinak než Pána chválit. :)
Lékař mě řádně vyšetřil ( mimochodem, byl velmi lidský :)) ), ale sám nebyl moudrý z nálezu.
Noha byla zcela v pořádku, nemělo mě co bolet.
Přesto mě bolela patní kost a to tak, že jsem nebyla schopna chůze.
Okamžitě mi došlo, že moje domněnky byly nejspíš správné a jednalo se o prokletí, které mne připoutalo k berlím již v minulosti a to na několik dlouhých měsíců.
Tenkrát ovšem mé paty „zdobily“ ještě ostruhy, takže se dala bolest a má nechůze lehce svést právě na tyto kůstky.
Ovšem bolest, kterou jsem pociťovala nyní, byla na tom samém místě jako před 2 lety.
Co na to říct?
Co si o tom myslet?
Bylo mi jasné, odkud vítr vane a ihned jsem se začala modlit i se svým mužem a pár přáteli za zlomení tohoto prokletí a uzdravení.
Noha stále bolela, dokonce více než předchozí dny.
Ale věděla jsem, že nesmím polevit, že musím být věrná a vytrvalá, tak jako tenkrát.
V neděli 3.1. jsem šla na večeři Páně, kde se mimo jiné mluvilo o mém problému (prokletí).
Slávek vyzval všechny, kdo mají na srdci modlitby za mě a mé uzdravení, aby se modlili.
Ihned po modlitbách jsem se na nohu postavila a bolest z nohy ustoupila zhruba o 70%.
Bylo to úžasné!
Na druhý den jsem si šla ke své doktorce pro neschopenku, kde jsem si ji nechala vystavit a ihned ukončit,s vírou, že noha bude naprosto zdravá a budu moci opět nastoupit do práce.
Lékařka komentovala krapet jízlivě mou víru a optimismus, nicméně mé žádosti vyhověla. :)
Ještě tentýž den, když jsem přišla domů, jsem odložila berle, sedla si do ušáku a odpočívala,
modlila se a přemýšlela.
Zhruba po půl hodince jsem z křesla vstala a aniž bych si uvědomila, že se mám pídit po berlích, jsem si to suverénně nakráčela do kuchyně.
V tom mi došlo, že vlastně nemůžu chodit bez berlí, že mě má bolet noha a mám úpět a skučet :-D, ale noha mě nebolela.
Prostě nic, žádná bolest, žádná bolavá kost,ani šlacha, či co ještě. :))
Moje radost nezná mezí, možná, že kdo nezažil – nepochopí, ale tohle je skutečný zázrak, tak jako ty další, které v mém životě Pan Ježíš vykonal.
A tak z celého srdce děkuji našemu Pánu za Jeho milost, lásku, uzdravující moc, a za to, že je mi skálou, kterou nic a nikdo nepohne. A Satan už vůbec ne!
Nemám dost slov k vyjádření svého vděku a své radosti Pánu Ježíši.
Ale jsem přesvědčená o tom, že On ví...
A Vám, milí sourozenci, z celého srdce děkuji za Vaše modlitby, oporu, slova povzbuzení.
Děkuji za to, že mohu patřit do církve a že můžu být jedním z údů tohoto těla.
Ježíš je Pán, a tak vyznávejme Jeho jméno.
Zůstaňme Mu věrní a věřme, že žádná naše modlitba a volání nezůstane bez odezvy.

Káča Holešovská :)