Já jsem cesta, pravda i život.

UZDRAVUJÍCÍ MOC JEŽÍŠOVA

Ráda bych se s Vámi podělila o své svědectví, protože cítím, že to dlužím nejen Vám, ale především našemu Pánu Ježíši Kristu.

Většina z Vás mě zná a ví, že nejsem zrovna davovým řečníkem :-), proto jsem se rozhodla zvolit písemnou formu :-) Mé svědectví se týká uzdravující moci našeho Pána Ježíše Krista.

                                            *******************************************

Zhruba před dvěma lety, v dobách kdy jsem se ještě zabývala ezoterikou a věštěním, mě z konkurenčních důvodů proklela jedna nejmenovaná kartářka. A tím vlastně začíná mé svědectví..

24.12.2008 jsem tak jako jindy vstala ráno z postele s tím, že se jdu pustit do příprav na štědrovečerní večeři. Bohužel, zůstalo jen u toho chystání, na nic víc jsem se nezmohla.          V momentě kdy jsem se totiž pokusila vstát, mi nohama projela ostrá bolest a já se zhroutila na zem. Vzpomínám, jak jsem celý Štědrý den proplakala bolestí a prolezla po čtyřech.

Odolně jsem vzdorovala jakékoli zmínce o návštěvě pohotovosti, a místo toho jsem jen dál útrpně skučela a nechala se opečovávat rodinou, která si se mnou nevěděla rady. Vzdorovala jsem tenkrát docela dlouho, vydrželo mi to až do rozbalení dárků....ovšem to byla ta poslední chvíle mého hrdinství a konec trpělivosti mých blízkých. Nemilosrdně mě Lukáš s Kájou naložili do auta, a už jsem se vezla směr nemocnice. (Nutno podotknout, že toto vše se odehrávalo ještě v dobách před mým obrácením se.)

V nemocnici mi bylo řečeno, že mám zánět achillovy šlachy. Vyfasovala jsem berle a nějaké léky na bolest a lékaři mě poslali šupem domů. O berlích jsem v neskutečných bolestech strávila dlouhých 6 týdnů. Mezitím jsem navštívila několik lékařů, kteří se celkem neúspěšně přetahovali o různé diagnózy.

V podstatě nikdo z nich pořádně nevěděl, co mi je, protože na nohách nakonec žádný nález nebyl a já jsem byla podle nich zcela zdravá. Nohy přesto bolely a byť jen stát na nich bylo téměř nemožné. Tenkrát jsem hledala pomoc u různých ezoteriků, šamanů a léčitelů a neúnavně listovala horou chytrých knih.

Po několika týdnech se noha umoudřila a já mohla zase normálně fungovat. Chválila jsem andělské mocnosti za to, jak mi nožku pěkně uzdravily a já mohla znovu chodit.

Bohužel dlouho mi toto nadšení nevydrželo. Přesně na velikonoce jsem se chystala ráno vstát z postele a … tady se můj příběh opakuje..

Tentokrát jsem o berlích zůstala téměř 8 týdnů a nohy byly ještě v mnohem horším stavu.        A opět nikdo nevěděl co se se mnou děje. Po několika vyšetřeních se zjitilo, že nohy neslouží z celkem banálního důvodu, na nohách se mi objevily ostruhy. Bohužel ty moje ostruhy nebyly až tak banální, jak se na ostruhy sluší :-) Narážely mi totiž do achillových šlach a z toho důvodu mě sužovaly ony silné bolesti. Jeden doktor za druhým mě strašil, že se jedná o chronické onemocnění a jediná možnost, jak se těchto ostruh zbavit, je osekat je pod celkovou narkózou. Nepomáhalo snad žádné léčení, které většinou tyto výrůstky spolehlivě zničí, a tohle již byla poslední možná cesta, jak se bolestí zbavit.

No.... Obyčejný lidský strach z tohoto bolestivého zákroku mě nasměroval zase špatným směrem. Pomoc jsem se vydala hledat opět k ezoterním mistrům a kartám. A opět se mi podařilo nohy uvést celkem slušně do provozu. Myslím, že nemusím ani říkat, na jak krátkou dobu to opět bylo. V té době bych dala nevím co za to, kdyby mi nohy sloužily jako většině lidí, kteří se kolem mě pohybovali. To jsem ještě netušila, že mi je pomoc již nablízku.

Jednu neděli jsme se vydali na pozvání mého bratra Káji na shromáždění a tam jsem po delším otálení plná studu požádala o modlitby za mé nohy. Starší neváhali, vyslechli můj příběh a ihned se začali modlit a lámat ono prokletí. Po odchodu ze sboru jsem cítila, jak jsou nohy lehčí a bolí o dost méně... Myslím, že to mě nakoplo k přemýšlení nejen o tomto zázraku,ale především o víře a naději, kterou tenhle sbor měl.

Nebudu popisovat vše co se mezitím odehrálo, to by bylo svědectví na několik hodin :-) (Samozřejmě, že jsem mezitím uvěřila :-) ) Měla jsem velkou radost z toho jak se mi ulevilo. Nicméně ostruhy nezmizely, jen už neobtěžovaly mé tolik potřebné achillovky.

Jak plynul čas, nohy mě začaly opět zlobit.

Pravdou je, že jsem již nebyla odkázána na berle, nicméně jen kratičká cesta do práce nebo na autobus, který máme hned před domem, pro mne byla jedním velkým utrpením plným slz bolesti. Doma i v práci ze mě byli všichni nešťastní, přemlouvali mě, abych si došla k doktorovi a nechala si nohy konečně řádně ošetřit i za cenu již zmíněného osekání výrostků.Já však byla jako beran, trvala jsem na svém a stále dokola opakovala: “Můj doktor má jediné jméno, to jméno je Ježíš! Věřím, že On má tu moc mne trvale uzdravit a zbavit těchto bolestí."  V práci nade mnou nechápavě kroutily kolegyně hlavou,ale já se nedala. Každý den jsem se modlila k našemu Pánu a prosila Ho o uzdravení. S pokorou jsem přijímala i bolest, kterou jsem cítila.

Tohle trvalo zhruba 3 týdny. 3 týdny jsem se ploužila a snášela bolest, nemohla jsem fungovat ani doma, protože po směně v práci jsem byla již nepoužitelná. Nohy ještě začaly otékat a já měla potíže dostat se do bot, potíže postavit se. Místo nohou jsem měla dva odulé, bolavé špalíčky. Přesto jsem pevně věřila, že mě Ježíš trpět nenechá, nemá přeci důvod. Věřila jsem, že jediný, kdo mě může skutečně a trvale uzdravit, je náš Pán. Byla jsem odhodlána čekat na Jeho uzdravující dotek, dokud to jen bude možné.

Jednoho rána, jsem vstávala do práce a.....bolest nikde, nemohla jsem tomu uvěřit a pro jistotu jsem několikrát poskočila, nic...Začala jsem skákat, ale pořád nic. Žádná bolest! Moje radost neznala mezí, jásala jsem a chválila Ježíše, děkovala jsem a plakala radostí. :-)

Dnes je tomu zhruba 5 týdnů, kdy mám nohy zdravé, zázračně zmizela nejen bolest,ale i ostruhy, které byly všeho původem. Můžu skákat, dupat, blbnout s Verunkou, stát bez bolesti na zastávce nebo v autobuse, courat po městě, po nákupech,běhat bezstarostně v práci kolem plotny, chodit na procházky...můžu prostě všechno! Nohy mě nesou tak spolehlivě jako Ježíš sám!

Nemůžu jinak než Boha chválit za to, co pro mě stále dělá. Zázraky, které náš Pán dělá, jsou skvělé, ale kéž naše víra nestojí jen na zázracích. Nepřestávejme Mu důvěřovat i ve chvílích, kdy žádný zázrak zrovna nepřichází. Věřme v něj tak, jako On věří v nás. Chvalme Ho a milujme celým srdcem.

Kéž v nás přebývá Duch Ježíšův v každé vteřině, která nám je dána a naše oči stále hledí toužebně na Krista.

Katka Holešovská