Zuzčino svědectví
Jak jsem uvěřila v Trojjediného Boha
Bylo to hodně zvláštní. Já pocházím z nevěřící rodiny, o křesťanství jsem nikdy nic nečetla, nevěděla, nikoho věřícího neznala, prostě naprostý analfabet v této oblasti. Vždy jsem předtím ráda četla scifi a fantasy literaturu, a tak se mi dostaly do rukou i Letopisy Narnie (až později jsem zjistila, že autor je křesťan). A na základě dočtení knihy 16.7.2008 jsem usínala s pocitem, že by bylo krásné, kdyby něco podobného byla pravda. Druhý den jsem jela kolem poledne v taxíku a v jednu chvíli na křižovatce přišlo nečekané uvědomění a volání JÁ JSEM -BŮH JE! Ona je to pravda! Z minuty na minutu jsem uvěřila v Boha! Předtím bych nikomu nevěřila, že je to vůbec možné. Taky jsem si neuměla vůbec představit, co to ta víra vlastně je. Myslela jsem si, že křesťanství je to, co vidíme občas v televizi,tak, jak si to myslí v podstatě každý, kdo se nikdy nesetkal s živým Bohem.
Myslela jsem, že je to jen souhrn nějakých pravidel, že se chodí do kostela a tak. Ale to vůbec není pravda!
Víra křesťanská je VZTAH. Vztah s Někým, Koho sice nevidíš, ale víš, že JE, cítíš, že je stále s tebou. Víš, že tě MILUJE takového, jaký jsi. Je to vztah, který ti pomáhá v dobrém i zlém, je to vztah s Někým, kdo nikdy tě nezradí, kdo ti odpouští, nabízí každý den začít znovu. Taky díky Bohu získáš nové bratry a sestry - Církev Kristovu - tzv. duchovní rodinu. Takže člověk už nikdy nebude sám - má Boha a duchovní rodinu. Taky díky tomu, že máš vztah s Bohem Otcem a jeho druhou podstatou - Ježíšem Kristem (kterého přijmeš za svého Pána a Spasitele), který za lidi umřel, smrt neznamená konec, ale jen proměnu k nové dimenzi života. Taky je ti odpuštěno to špatné, co jsi kdy v životě udělal .Vím že to zní bláznivě, ale taky vím, že je to pravda. Proto i v nejhorších chvílích života máš něco, co ti nikdy nikdo nevezme - víru - vztah, lásku, naději atd. a tak už tě nic nemůže nějak extrémně rozhodit, ani trápit. Taky víra - tento vztah s Pánem Bohem hodně změní celý Tvůj život (díky třetí Božské osobě Duchu, který mi byl dán), pohled na smysl života, na sebe sama i na druhé lidi. Je to něco úžasného, máš pořád radost ze života, i když třeba máš problémy, děkuješ za každý den. Vlastně se tento VZTAH nedá slovy popsat, protože to nejde. Jen trochu přiblížit. Jsem šťastná, že jsem to mohla poznat, každému bych přála to samé. Je to hrozně osvobozující.
Po uvěření jsem asi 3 dny byla ve zvláštním stavu mysli - doslova jsem do sebe sála informace -Bible, křestanství, církve apod. Nemohla jsem vůbec spát, jen jsem studovala a přemýšlela, jestli nejsem cvok - blázen, jak to řeknu rodičům, zmítala se mezi pocity neskutečné radosti a zmatku apod. Pak přišlo uvolnění - pokoj a ujištění, že cvok - blázen nejsem, jen jsem prohlédla ze své zaslepenosti a začala si hledat společenství. Poté jsem oslovila farářku jedné evangelické církve a od srpna začala chodit na shromáždění. A pak už to šlo rychle - studium sama i s farářkou, křest, obhajoba víry doma i v práci apod.
Zajímavé bylo, že mě nikdy předtím vědomě nenapadlo hledat pomoc u Boha. Pro mě to bylo předem vyřešené - Bůh nemůže existovat! V ten čas uvěření jsem na tom nebyla moc dobře zdravotně, vlastně hodně špatně, skoro na umření. Ten, kterého jsem vůbec nečekala, ke kterému jsem nikdy nevolala, mě oslovil. Později jsem se dověděla, že právě v tom období k němu volala moje nevěřící máma: "Pane Bože, jestli jsi, zachraň moji dceru." Volala celým srdcem tak, jako k Bohu volají nevěřící lidé v zoufalých situacích. A On přišel do mého života a uzdravil mě, dal mi Nový život! Děkuji Ti Pane Bože za všechno!!!
Tak, to je můj příběh víry.
Haleluhah
(Standa, 7. 3. 2011 20:16)